Zábavné povídky

Rady do života

Věci které najdete na podrážce nejsou určeny k jídlu -
Nepokoušejte se ošidit mafii -
Jedete li na kole z kopce, otočte hlavu na stranu, než si odplivnete -
Myjte se za ušima, nikoli za očima -
Nepoužívejte k holení sekačku na trávu -
Nestrkejte šroubovák do zásuvky -
Baterie, přestože se prodávají v obchodě s potravinami, nejsou k jídlu.
- Uslyšíte li varování „Tohle doma nezkoušejte“ znamená to ve skutečnosti „Nezkoušejte to vůbec“
- při Bunge jumpingu se provaz uvazuje kolem nohy nikoli kolem krku -
Nezkoušejte platnost rčení „Hlavou zeď neprorazíš “
- Nezkoušejte platnost rčení „Pes který štěká nekouše “
- Tlačte pouze na placatý konec připínáčků

>>> zbytek uvnitř článku

Zobrazit celý článek >>>

Dobrodružství na veřejném záchodě

Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život.
Dobrodružství na veřejném záchodě
(Kronika sepsaná ženou)

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me
brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a
potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na
srdce: “Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.” Pak mi
ukázala záchodovou “pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v
polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě
bolestně obtížné tuto “pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.

>>> zbytek uvnitř článku

Zobrazit celý článek >>>

Geografie ženy

Žena stará 18 až 21 let je jako Afrika nebo Austrálie. Je napul objevená, divoká,
a prirozene krásná i se svou džunglí v úrodných deltách.
Ve veku 21 až 30 let je žena jako Amerika nebo Japonsko. Zcela odkrytá, velmi
dobre vyvinutá a otevrená obchodu zejména s komoditami jako jsou
peníze a auta.

>>> zbytek uvnitř článku

Zobrazit celý článek >>>

Železný muž

Do naší vesnice rok co rok přijíždějí oblažit naše duše všemožné barevné
atrakce, co se všelijak točí a mixují žaludky těm, co se na ně odváží vlézt
ve snaze nalézt nevšední zážitky. Avšak jediným výsledkem je to, že se
znovu potkají s těma pouťovýma sladkostma, chlebíčkama a cukrovou
vatou, co si dali místo oběda. Stejně tak i toto léto vyrostlo takřka přes noc
na naší návsi velké ohromné centrum zábavy.

>>> zbytek unvitř článku

Zobrazit celý článek >>>

6 krásných bajek

O kocicce:
Bezi kocicka pres koleje, zrovna jede lokomotiva a ujede ji kousek ocasku.
Kocicka se otoci a rika si: "Skoda ocasku".
A tak se vrati, bere ujety ocasek do tlamicky a vtom jede lokomotiva zpet a
prejede ji celou hlavu.
A to je konec bajky.

Ponauceni:
Nejedna kocicka i pro maly ocasek ztrati celou hlavu.

O zajíckovi:
Zajicek si koupil nove ferari a ujizdi s nim po lese. A tu nahle uslysi volani o
pomoc. Vystoupi, koukne do hluboke diry a vidi v ni vlka.
A vlk pak povida: "zajicku, zajicku, kdyz mne vytahnes ven, tak budeme
nadosmrti kamaradi a nesezeru te."
Zajicek uveri, zaprahne lano za ferari, naturuje motor a vytahne vlka ven z diry.
Druhy den si to vlk pelasi po lese a najednou zaslechne: "Pomoooc, pomoooc",
tak se koukne do diry a v ni je zajic. Poklepe si na celo a rika:
"No dobre zajici, vceras pomohl ty mne, dneska ja tobe". Vlk se tedy otoci
zadkem k dire, spusti dolu svuj ocas, zajicek se ho chytne a pak uz vlk jen
skubne a zajicek je zachranen.
A to je konec bajky.

Ponauceni:
Kdyz mas poradnej ocas, nepotrebujes zadny ferari.

O psech:
U veterinare se sejdou tri psi: bernardyn, vlcak a pudl a zacnou si vypravovat
sve zivotni pribehy. Bernardyn zacne:
"Delal jsem u horske sluzby. Nosil jsem na krku soudek rumu a zachranoval
lidicky. Jednou jsem se ale neudrzel a vypil jsem ze soudku vsechen rum.
No a ted jsem tady na utraceni..."
Vlcak pokracuje: "Ja jsem delal slepeckeho psa. Jednou jsem prevadel pana
pres ulici a uvidel jsem krasnou fenku. Neudrzel jsem se, rozbehl se za ni a
pana prejelo auto. No a ted jsem tady na utraceni..."
A nakonec vypravi svuj pribeh pudl:
"To ja jsem si to takhle smejdil po byte, vlitnu do koupelny a moje krasna
panicka zrovna vylejzala z vany. A ja sem se taky neudrzel..."
A vlcak s bernardynem doplnili: "Takze s nama na utraceni!"
Pudl na to: "Nee!, ostrihat drapky"
A to je konec bajky.

Ponauceni:
Ve zdravem tele, zdravy pes.

O zebre:

Mlada zebra si vyjde do sveta.
Jde takhle cestou a potka slepice.

- Jejej... copak vy jste zac?
- My jsme slepice.
- A k cemupak jste dobre?
- My snasime vejce.

Zebricka jde dal, a potka kravy.
- A copak jste zac vy?
- My jsme kravy.
- A k cemu jste dobre?
- My davame mleko.

Mladinka zebra pokracuje v ceste, az narazi na ohradu s konmi.
- Jee... a kdo jste vy?
- My jsme plemenni hrebci.
- Ju, a k cemu jste dobri?

Ten nejblizsi si ji prohledne od usi az k ocasu a opaci:
- Sundej si to pyzamo a my ti to predvedeme!
A to je konec bajky.

Ponauceni: Kdo se moc pta, moc se dovi.

>>> další uvnitř článku

Zobrazit celý článek >>>

Pohádka o strašlivé nule

Bylo, nebylo. V jednom ztraceném uzavřeném intervalu žil otec Sinus se svými
dvěma dětmi, synem Tangens a dcerou Cotangens. Sinus pracoval v lese,
kam chodil každou periodu kácet polynomy. Jedou šel dále do lesa a
tak vzal děti s sebou. Když přišli na místo, kde chtěl té periody otec kácet,
řekl svým dětem: "Hezky si tu konvergujte a nezlobte. Večer se pro vás
vrátím." Potom odešel za prací. Děti si vesele konvergovaly na derivaci,
potom na hyperbolu a parabolu a tak podobně téměř půl periody. Pak
dostala Cotangens nápad, že by si mohli natrhat absolutní členy malých
polynomů. Když měly plné obory hodnot, sedly si děti na starou konstantu
a jedly. Potom si zase konvergovaly a tak pořád dokola.

>>> zbytek uvnitř článku

Zobrazit celý článek >>>

Poslanci, nebo termiti?

Marek VÍTEK, moderátor
Pojďme k další reportáži. Prezident Václav Klaus minulý týden při svém projevu
ve sněmovně prohlásil, že se zmenšuje důvěra občanů v politické instituce
země, že narůstá pocit jistého odcizení občana a státu. Nejlépe je to asi
vidět právě na příkladu Poslanecké sněmovny a Senátu, které vytvořily na
pražské Malé Straně téměř uzavřenou politickou čtvrť. Na honosná sídla
obou parlamentních komor šly za posledních deset let stovky milionů
korun ze státního rozpočtu. Přitom některé investice, více než cokoliv
jiného, připomínají velkopanské rozhazování peněz z obecní pokladny.

Vladimír VRABEC, entomolog
Jejich tělo není uzpůsobené k práci, oni pracují prakticky výhradně ústy. Tělíčko
je slabé a vůbec není sklerotizované. Jenom mohutná kusadla svědčí o
tom, jakou práci vykonávají. Vytváří si velmi pevné hnízdo, které je
navenek jisto patrně, ale jejich činnost, té si navenek nevšimnete.

Miloš SOLAŘ, Klub Za starou Prahu
Parlament má tendenci se uzavírat a budovat vlastně samostatný komplex.

Zdeněk ZBOŘIL, politolog
Postupně, jak se ti lidé nebo ta státní moc zabydlovala, tak vlastně získávala
větší a větší odvahu uchvacovat větší a větší část veřejného prostoru.

Ondřej ŠEVCŮ, Národní památkový ústav ČR
Tak když to trochu nadsadíme, tak takový areál vlastně mu schází skutečně
potom ten plot a ty závory.

Miloš SOLAŘ, Klub Za starou Prahu
Už to začíná nabývat charakteru, řekněme, zakázaného města.

Vladimír VRABEC, entomolog
Z takového sídla vycházejí tajné chodbičky, výpadové brány a sloje je všecky
strany a jimi ta mlčenlivá, nespočetná armáda loupežníků vychází na noční
toulky a výpravy. Najdou-li objekt svého zájmu, je na vždycky ztracen.

Petr HANOUSEK, redaktor
Omlouváme se divákům, kteří podlehli dojmu, že pan Vrabec mluví o politicích.
Nemluví, je odborníkem na bezobratlé živočichy a popisuje chování termitů.
Ti ale mají s českými politiky minimálně jednu společnou vlastnost,
zájem v podivuhodných stavbách. Termitiště i českou sněmovnu totiž tvoří
složitá znět chodeb, v nichž se vyzná jen starý termit nebo dlouholetý
poslanec. Támhle je co?

Adolf JÍLEK, senátor, předseda komise pro práci Kanceláře Senátu (KDU-ČSL)
Tam je restaurace.

Petr HANOUSEK, redaktor
I když někteří poslanci mají na takovéto srovnání zcela jiný názor. Když byste
měl přirovnat tady sídlo parlamentu, sněmovny, Senátu k něčemu ve zvířecí
říši, k čemu byste to přirovnal?

Zdeněk ŠKROMACH, ministr a poslanec (ČSSD)
Ve zvířecí říši, jo?

Petr HANOUSEK, redaktor
No.

Zdeněk ŠKROMACH, ministr a poslanec (ČSSD)
K bobří hrázi.

Miroslav KALOUSEK, poslanec (KDU-ČSL)
Promiňte, ale proč mě nutíte do tak stupidních úvah? Takhle prostě já
nepřemýšlím.

Tomáš TEPLÍK, poslanec (ODS)
Hodně velké, těžkopádné zvíře. Asi hroch.

Petr HANOUSEK, redaktor
Hroch? Takže hrošiště?

Tomáš TEPLÍK, poslanec (ODS)
Tak.

Petr HANOUSEK, redaktor
Všechno by bylo opravdu legrační, jen kdybychom vynechali peníze. Vždyť
poslední slavná stavební akce sněmovny, poslanecká ubytovna v Nerudově
ulici, stála čtvrt miliardy korun. Pro srovnání, to je bezmála roční
rozpočet radnice okresního města.

Vladimír VRABEC, entomolog
Ve všech zemích, kde se vyskytují, jsou vlastně důležitým civilizačním
problémem, protože škody, které působí, jdou do miliard.

osoba
Samozřejmě, že tady poslanci bydlí.

Petr HANOUSEK, redaktor
Jo a od kdy?

osoba
Po dovolených se sem nastěhovali.

Petr HANOUSEK, redaktor
A je plnej dům, nebo máte málo klientů?

osoba
Nezlobte se, ale takové informace nepodáváme.

>>> zbytek uvnitř článku

Zobrazit celý článek >>>

Jak má vypadat péče o domácnost

Rady do života:

Okna myji málokdy, protože miluji ptáky a rozhodně nechci, aby si rozbíjeli
zbytečně hubu.

Podlahy nevoskuji, protože myslím na bezpečnost svých hostů.

Hmyz mi nevadí. Každý brouk má jméno a souhlasí se vším, co řeknu.

Jarní úklid nedělám. Mám ráda všechny roční sezony a nechci, aby ty zbylé
žárlily.

Nepleji zahradu, protože nechci mařit Boží úsilí.

>>> zbytek uvnitř článku

Zobrazit celý článek >>>

Bajka o mravenci a cikádě

Klasická verze:
---------------
Mravenec pracuje celé dlouhé horké léto. Postaví si dům a vytvoří zásoby na
zimu. Cikáda si říká, jak je mravenec hloupý, takové pěkné počasí a
mravenec se jen dře. Směje se, tancuje a užívá si. Pak přijde zima,
mravenec se schová do tepla domu a pochutnává si na zásobách, zatímco
cikáda se třese zimou a bez jídla brzy umře.

Současná verze:
----------------
Mravenec pracuje celé dlouhé horké léto. Postaví si dům a vytvoří zásoby na
zimu. Cikáda si říká, jak je mravenec hloupý, takové pěkné počasí a
mravenec se jen dře. Cikády se smějí, tancují a užívají si. Pak přijde zima,
mravenec se schová do tepla domu a pochutnává si na zásobách. Cikády,
třesoucí se zimou vyhladovělé, zorganizují tiskovou konferenci, na které se
táží, kde vzal mravenec právo na to být v teple a dobře živený, zatímco jiní,
méně šťastní, umírají zimou a hladem.
Televize uvede vše v přímém přenosu, ukazuje třesoucí se cikády a záběry
mravence, jak si v teple útulného domova vychutnává dobroty všeho
druhu. Televizní diváci jsou pobouřeni faktem, že v tak bohaté zemi jsou
někteří ponechání utrpení jako chudinky cikády, když si jiní žijí v přepychu.

>>> zbytek uvnitř článku

Zobrazit celý článek >>>

Úřednická bajka aneb jak to je doopravdy

Zvířátka v lese se dohodla, že si postaví sídliště. Do města na příslušné úřady
půjde liška, ta je dost fikaná, všechna potřebná potvrzení a povolení rychle
vyřídí... řekla si zvířátka.

A tak tedy liška šla. Přešel den, dva, týden, měsíc a po měsící se liška vrací se
stáhnutým ocasem a celá zničená říká - 35 potvrzení mám, je to 36 -
poslední se mi už vyřídit nepodařilo.

Tak se do města vydá medvěd. Ten jako nejsilnější v lese určitě zařídí, abychom
tu měli sídliště - přemýšlela zvířátka. Přešel den, dva, týden,
měsíc a po měsíci se medvěd celý vystresovaný a vyhublý vrací a říká - 35
potvrzení mám, jen to 36 - poslední se mi už vyřídit nepodařilo.

>>> zbytek uvnitř článku

Zobrazit celý článek >>>

Deníček muže v domácnosti

Pondělí
Jsem sám doma, žena na týden odjela. Je to skvělý pocit. Velmi příjemná
změna. Myslím si, že tu prožijeme se psem nezapomenutelný týden. Udělal
jsem přesný plán a rozvrhl jsem si čas. Vím přesně, kdy vstanu, kolik
času strávím v koupelně a kolik přípravou snídaně. Propočítal jsem
také čas na mytí nádobí, úklid, psí procházky, nákupy a vaření. Když jsem
odhadl celkový čas, velmi příjemně mě překvapilo, že budu mít spoustu
volna. Nechápu, proč ženy tolik mluví o domácnosti a dělají z toho takovou
vědu, když je to činnost, která vyžaduje tak málo času. Jde jen o
to, jak si ho zorganizovat.
Večeříme každý kotletu. Já i pes. Na stole mám svíčku, protože to dělá pěknou
atmosféru, také sváteční prostírání a ve vázičce růži. Pes měl
paštiku - jako předkrm, pak maso s jemnou zeleninou a keks jako dezert.
Piji víno a kouřím doutník. Už dlouho jsem se necítil tak dobře.

Úterý
Musím se znovu podívat na svůj časový rozvrh. Zdá se mi, že bude vyžadovat
malé změny. Psovi jsem vysvětlil, že každý den není ovšem
svátek a nemůže tedy mít vždy předkrm a hlavně tři misky, které pak
musím umývat. Při snídani jsem si všiml, že výroba pomerančové šťávy má
jednu nevýhodu. Ovoce znečistí celý přístroj. Jiná možnost - udělat šťávu
rovnou na dva dny. Pak bych nemusel stroj mýt denně.
Objev: Zjistil jsem, že párky mohu ohřát v polévce a ušetřit tak jednu nádobu,
kterou nemusím mýt. Rozhodně nemíním denně luxovat, jak si to
přála žena. Úplně postačí jednou za dva dny. Důležité je se přezout a otřít
psovi packy - to je vše.
Jinak se cítím skvěle.

>>> zbytek uvnitř článku
Zobrazit celý článek >>>

Dobrý voják Švejk po sametu

„Tak nám teď budou každý leden valorizovat penze, pane Švejk,” řekla paní
Müllerová starobnímu důchodci Josefu Švejkovi, který si právě mazal kolena
opodeldokem.

„Vidějí, paní Müllerová, jak hodný pány máme ve vládě. Jenže kde na to
vezmou, přece si nebudou utrhovat ze svýho! Ledaže se letos nebudou
důchody valorizovat vůbec a něco z toho ušetřenýho dostaneme až v
lednu. Aspoň bude na důležitější výdaje, třeba na tenhleten samit, co se
na něm už naposledy bude moct zviditelnit náš zeměpán. A třeba ještě
vybyde na naše čacký vojáky v zahraničí, který tam pomáhají našemu
velkýmu bratrovi, co ho vovinuly mraky terorismu, zlikvidovat zbraně
hromadnýho ničení v jiných zemích než USA. A co se ušetří na důchodcích,
který do ledna umřou, to může jít do nějakýho fondu, kdyby na
naši vlast přišla ještě horší pohroma než ta povodňová. Pravda, chlapi, co
si jako já z důchodu našetřili na jedno malý pivo U Kalicha, povídali, že ta
nejhorší už přišla s tou sametovou revolucí. Ale taky povídali, že prý letos
nebudou valorizovat ani některý státní zaměstnance, i ty hodně vysoko, co
toho potřebujou víc než my důchodci a jim se možná bude škrtat ten
čtrnáctej plat. A u těch lepších pánů to je pěknejch pár tisíc.”

„To já bych si čtrnáctou penzi nechala klidně škrtnout taky, kdybych dostávala
aspoň tu třináctou, abych si ze svýho důchodu mohla jako před
sametem dopřát ty banány, co jsem na ně v tý nepředstavitelný
hrůzovládě musela stávat frontu. Tak si kolikrát myslím, nač celá ta
revoluce vlastně byla...”

>>> zbytek povídky uvnitř článku
Zobrazit celý článek >>>

Jak nakupovat u řezníka?

Jistě už se vám někdy stalo, že vám u řezníka prodali o hodně větší kus masa,
než jste původně vlastně chtěli. Oni si tak zvedli tržbu a vám zase zvedli
hladinu adrenalinu v krvi, protože kdyby jste na obvyklou otázku: „Je to o
kousek víc, můžu to nechat?” odpověděli: „Ne.”, byla by z vašeho kousku
masa amputována ta nejkrásnější a nejlibovější část.

Řezníci to dělají schválně, protože nevěřím tomu, že člověk, který za den
rozseká, nakrájí, nebo rozemele tři krávy a pět prasat, neumí odhadnout
půl kila, a místo toho „odťafne” o dvacet deka víc. A této jejich vlastnosti
využijte v boji proti kupování něčeho, co vlastně ani nechcete.

Já osobně jsem u naší řeznice známý tím, že si kupuji „za dvacet korun něco
na polévku” a když se mne řeznice zeptá, jestli to může nechat, když je
toho o trochu víc, odpovím: „Klidně, ale víc, než dvacku stejně nemám.”
Málokdy se stane, že ta žena něco odřízne. Většinou to dopadne tak, že
kousek zabalí, hlasitě řekne: „Dobrou chuť!”, já poděkuji a odejdu. Za zády
ještě zaslechnu slovo: „chudák”, ale z toho si nic nedělám, protože
mne hřeje dobrý pocit, že jsem levně pořídil maso na polévku pro celou
rodinu na dva dny, protože kdybych utratil o dvacku víc, bylo by té polévky
stejné množství i chuti.

>>>zbytek povídky uvnitř
Zobrazit celý článek >>>

Cesta autobusem aneb Konec policistů v Čechách

Ten den jsem nestíhal. Doslova jsem zaspal. Zdál se mi moc hezký sen.
Sen o tom, jak jsem byl degradován a šel jsem k lopatě. Já, který jsem držel
lopatu naposledy v dětství na pískovišti. A to už tehdy jsem si práci
dokázal natolik vychytrale zorganizovat, že jsem jen vyklepával bábovičky
a odvážně plácal nebohé holčičky lopatkou po hlavách (mimochodem, tyto
dívky u nás dnes slouží ve sboru).

Probudil jsem se zpocený, natolik rozčilený, že jsem odstřelil budík. Moji
zdravotní procházku kolem městské spalovny odpadů a jaderné elektrárny
s pravidelným dýcháním z plných plic jsem dneska tedy vynechal. Nezbylo
mně nic jiného, než vyrazit do zaměstnání autobusem. Ani jsem vlastně
pořádně nevěděl, kde mají autobusy svojí zastávku. Když jsem požadoval
tuto informaci po malých prvňáčcích, klepali si na hlavu a ve škole na dotaz
paní učitelky, čím by chtěli být, se zcela jasně shodli, že hlavně ne
policajtem. Už jsem se tedy víc neptal a přidal jsem se k davu lidí, kteří
určitě směřovali k autobusové zastávce.

Došel jsem do továrny, kde mě vrátný vyhodil za to, že jsem neměl píchačku.
Cože? Doma mám moji starou a ač není nejhezčí, vyžaduje to po
mně každou noc! Po té, co mi vysvětlil, jakou píchačku po mně
požaduje, jsem raději odešel.

Po delším hledání jsem konečně zastávku našel. Autobus mně pojede za celou
hodinu. Nedovedl jsem si představit, co si tam beze mě ti chudáčci
uniformovaní počnou. Po hodině čekání se přišourali lidé a po chvíli
skutečně autobus přijel. Kvalita cestování se jistě zlepšila. Přede mnou se
objevili dokonce troje dveře a já si mohl v klidu vybrat, kterými vkročím.
Zkusil jsem ty zadní, protože všichni ostatní se cpali předníma. Náhle jsem
byl sražen davem lidí.

>>> zbytek povídky uvnitř
Zobrazit celý článek >>>

Jak jsem se stal nezaměstnaným?

Byl jsem ředitelem jednoho velkého koncernového podniku. Kávu mi vařila
mladá sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 613. Jednou za mnou přišli,
abych zaplatil 5 000 Kčs na pohřeb člena ÚV KSČ. Řekl jsem, že za 5 000 Kčs
pohřbím celý ÚV sám. Od té doby jsem pracoval jako ředitel malého
podniku. Kávu mi vařila stará sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 603.

Jednou mi vyčetli, že jsem nebyl na poslední schůzi KSČ. Řekl jsem, že
kdybych věděl, že je opravdu poslední, přišel bych i s transparentem.
Od té doby jsem dělal mistra. Do práce jsem jezdil vlastním autem, kávu si
vařil sám.

>>> zbytek uvnitř článku
Zobrazit celý článek >>>

|0-15| 15-24|

reklama

reklama: bb.billboard.cz

Nové srandičky ZDE !

Superhry zdarma ZDE !

Spousty SEXY koček najdete ZDE !

Spousty vtipů a srandovních textů ZDE !

Jak ste na tom ? Otestujte se ZDE !

Spousty zajímavých online videí pro všechny ZDE !

Vše o autech najdete ZDE!

Spousty tapet na plochu najdete ZDE!

České celebrity najdete ZDE !

Fotky celebrit najdete ZDE !